Soudní přezkum rozhodnutí policejního orgánu o znalečném v trestním řízení

Nejvyšší správní soud začátkem května ve dvou případech rozhodoval o otázce, zda se může znalec správní žalobou bránit proti rozhodnutí státního zástupce o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o znalečném. Ačkoliv šlo v obou případech o prohlídku a pitvu mrtvoly a vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, jsou závěry použitelné i pro znalce z jiných znaleckých oborů.

Podle § 110b trestního řádu určí výši znalečného orgán činný v trestním řízení, který znalce k podání znaleckého posudku přibral v souladu s jinými právními předpisy upravujícími znalečné. Činí tak pouze v případě, že nesouhlasí se znalečným, které vyúčtoval znalec. To se v obou případech stalo, protože znalci nebyla přiznána částka 2 178 Kč a 2 300 Kč (22 732 Kč a 13 141 Kč naopak bylo uznáno). Znalec neuspěl ani se stížností u státního zástupce proti, které podal správní žalobu. Tu v obou případech krajský soud odmítl jako nepřípustnou. Kasační stížnost znalce byla rovněž neúspěšná.

Argumenty NSS

Nejvyšší správní soud totiž opakovaně dospěl k závěru, že státní zástupce nerozhodoval jako orgán veřejné moci v oblasti veřejné správy a správní soudy proto nemohou přezkoumávat jeho rozhodnutí (ani policejních orgánů v trestním řízení). Vedly ho k tomu následující argumenty:

• kompetenci policejního orgánu rozhodnout o výši znalečného zakládá § 110b trestního řádu, a to výslovně jako orgánu činnému v trestním řízení. Policejní orgán tedy vystupoval jako orgán činný v trestním řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2023, čj. 6 As 43/202 – 21, bod č. 15)
• podle ustálené judikatury se pravomoc správních soudů nevztahuje na trestní řízení, takže správní soudy nemohou poskytovat soudní ochranu proti úkonům orgánů činných v trestním řízení (NSS 6 As 43/202 – 21, bod č. 13)
• rozhodnutí o znalečném je obdobně jako rozhodnutí o odměně tlumočníka nebo nákladech řízení dílčím rozhodnutím, jehož účelem je rozhodnout o otázkách souvisejících s rozhodnutím ve věci samé. Tato rozhodnutí jsou proto neodmyslitelně spjata s jednotlivými řízeními. Je proto vyloučeno přisuzovat takovým rozhodnutím charakter "správního rozhodnutí" podléhajícího přezkumu ve správním soudnictví, neboť jde o vlastní výkon pravomoci orgánů činných v trestním řízení rozhodovat o otázkách přímo s tímto řízením souvisejících (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 5. 2023, čj. 3 As 13/2022 – 27, body č. 32 až 34),
• skutečnost, že výše znalečného se určuje podle zákona o znalcích a vyhlášky o znalečném, je bez právního významu, protože nezáleží na tom, podle jakých pravidel měl policejní orgán určit výši znalečného, ale zda mu zákon tuto kompetenci svěřil jako orgánu činném v trestním řízení, (NSS 6 As 43/202 – 21, bod č. 17)
• v neposlední řadě je znalec subjektem trestního řízení, pokud je rozhodováno o znalečném, což vyplývá z § 12 odst. 6 trestního řádu (NSS 3 As 13/2022 – 27, bod č. 35).

Závěr

Policejní orgán a státní zástupce při rozhodování o znalečném postupují jako orgány činné v trestním řízení podle trestního řádu. Jejich rozhodnutí proto nenaplňuje definiční znaky § 4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního a nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví. Správní soudy tudíž žalobu proti takovým rozhodnutím odmítnou.

Jakub Hanák