Kompenzační bonus pro tlumočníky a znalce za druhé vlny koronaviru

Druhá vlna koronaviru opět omezila poptávku po tlumočení. Kongresy, školení, porady a další podobné akce se téměř nekonají, a tlumočníci jsou tak bez příjmů. Proto se ptají, zda nemají nárok na kompenzační bonus jako na jaře za první vlny. Do podobných problémů se mohli dostat také znalci a odhadci.

Nárok na kompenzační bonus pro druhou vlnu koronaviru je upraven zákonem č. 461/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2. Krkolomnými slovy tak zákonodárce u některých hospodářských následků, jež bezprostředně souvisejí s omezením nebo zákazem podnikatelské činnosti v důsledku opatření přijatých orgány státní správy k ochraně obyvatelstva a prevencí nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19, stanoví nárok na daňový bonus na kompenzaci (dále jen "kompenzační bonus"). Tento kompenzační bonus činí 500 Kč na den.

Kdo má nárok na kompenzační bonus?

Podle § 2 je subjektem kompenzačního bonusu osoba samostatně výdělečně činná podle zákona upravujícího důchodové pojištění. Tlumočníci tuto podmínku splňují.

Klíčový je však § 6 vymezující předmět kompenzačního bonusu. Podle zákonodárce (důvodová zpráva k návrhu zákona) je kompenzační bonus určen jen těm podnikatelům, kteří byli přímými adresáty zákazů či omezení uvedených v příslušných opatřeních. Navržená úprava nemá za cíl poskytnout kompenzaci podnikatelům, jejichž podnikatelská činnost nebyla bezprostředně zakázána a ani nebyla předmětem bezprostředních omezujících pravidel. Není sice vyloučeno, že jejich činnost mohla být v důsledku opatření přesto nepřímo resp. zprostředkovaně zasažena, avšak k podpoře těchto subjektů jsou podle zákonodárce určeny jiné nástroje.

Na tlumočníky (a také překladatele a znalce) se tedy zákon přímo nevztahuje, protože jejich činnost zakázána nebyla.

Podle § 6 odst. 2 je nicméně předmětem kompenzačního bonusu také výkon samostatné výdělečné činnosti, pokud byl alespoň z 80 % vyloučen v důsledku bezprostředního zákazu nebo omezení opatřením vztahujícím se na

• a) odběratele služeb tlumočníka, nejedná-li se o činnost, jejíž výstupy lze bez zásadních obtíží poskytovat jinému odběrateli, nebo
• b) osobu, v jejíchž prostorách je činnost tlumočníka vykonávána, nejedná-li se o činnost, kterou lze bez zásadních obtíží vykonávat jinde.

Kompenzováni budou tedy také podnikatelé, kteří utrpěli obecným snížením poptávky po službách, zboží či jiných výstupech tím, že jejichž podnikatelská činnost byla alespoň z 80 % vyloučena v důsledku toho, že byla zakázána nebo omezena činnost odběratelů jejich služeb resp. byly uzavřeny prostory, kde svou činnost provozovali. Při posouzení, zda je činnost tlumočníků takto omezena, je nutno zohlednit portfolio klientů každého tlumočníka resp. místo, kde svou činnost vykonávají.

Lze totiž vyjít z pravidel a úvah pro jiné profese. Podle zákonodárce je třeba bezprostřední dopad zákazů nebo omezení na konkrétní podnikatelskou činnost nahlížet v komplexu daných aktivit: "např. omezení činnosti provozovny může formálně dopadat pouze na její hlavní činnost, a nikoliv na činnost doplňkovou v rámci téže provozovny (např. provoz posilovny a doplňkový prodej zboží souvisejícího s posilováním na recepci). Nicméně i takovouto doplňkovou činnost akcesoricky spjatou s hlavní podnikatelskou činností uskutečňovanou v dané provozovně lze považovat za omezenou příslušným opatřením, které např. požaduje zúžení celkové provozní doby provozovny či její uzavření. Od toho je potřeba odlišovat souběh činností, které spolu souvisí, avšak jejich výkon je z pohledu přijatých omezení či zákazů nezávislý (např. provoz posilovny a prodej zboží souvisejícího s posilováním přes e-shop)."

Pro tlumočníky je podstatné, že zákon kompenzační bonus zaměřuje především na zákazy a omezení vyplývající z usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření ze dne 12. října 2020 č. 1021, které dopadají mj. na pořádání kongresů a jiných vzdělávacích akcí a veletrhů. Proto také správně Ministerstvo financí uvádí, že navazující profese jako školitelé na vzdělávacích akcích mohou o kompenzační bonus stejně jako např. fitness trenéři žádat, jsou-li alespoň z 80 % poškozeni uzavřením přednáškových sálů a nemají-li pro svou činnost dostupnou náhradu (dále uvádí MF poskytovatele technického servisu - ozvučení, videa, osvětlení apod. - a provozovatelé kamenných stánků na sportovištích). Taková argumentace by byla pro tlumočníky příznivá. Školitel (a tím spíše tlumočník), který svou činnost vykonává a může vykonávat pouze na vzdělávacích akcích, bude však výjimkou: ústní převod sdělení z jednoho jazyka do druhého při projevu nebo při rozhovoru se totiž na takovéto akce neomezuje. Ostatně stejně uvažuje i Ministerstvo financí. U průvodců totiž uvádí, že "mohou žádat o kompenzační bonus pouze tehdy, pokud splní kritéria pro navazující činnosti. Musel by zde tedy existovat zmařený dodavatelsko-odběratelský vztah mezi nimi a bezprostředně zasaženou osobou, nebo prokazatelný vztah k uzavřeným prostorám. Jedná se tedy pouze o průvodce přímo navázané například na uzavřená muzea, galerie, výstavy, hrady, zámky a další podobné objekty. Současně musí být naplněna podmínka, že tyto jejich služby není možné bez zásadních obtíží nabízet jinde."

Pokud tedy převažující část činnosti tlumočníka spočívala v tlumočení na vzdělávacích akcích, kongresech, výstavách či hradech (tj. zavřené provozy), tak by mohl mít nárok na kompenzační bonus, pokud nemohl nabídnout své služby bez zásadních obtíží jinde.

Je totiž podstatné, že nebyly přímo zakázány interní firemní školení či pracovní jednání: pobyt více než 2 osob na veřejně přístupném místě u zaměstnanců vykonávajících práci pro stejného zaměstnavatele byl povolen. Současně bylo ale zaměstnavatelům nařízeno nechat zaměstnance, u kterých to povaha činnosti a provozní podmínky dovolují, pracovat z domova, tedy z místa jejich bydliště. Vzhledem k rozšíření technologií komunikace na dálku bylo i školení, porady a podobné akce, kde jsou tlumočníci využíváni, možné v případě nutnosti pořádat i distančně (včetně zapojení tlumočníků).

V obecné rovině (!) tedy neexistuje jednoznačná návaznost tlumočení na činnost jiného subjektu, který musel svou činnost omezit v důsledku opatření proti koronaviru. Situace tlumočníka se tak liší od situace např. restaurace a dodavatele surovin či posilovny a fitness trenéra, což jsou vzorové případy osob, kterým nárok na kompenzační bonus vzniká.

Opakovaně MF připomíná, že nízký zájem zákazníků, jejichž chování se v důsledku koronaviru změnilo, nárok na kompenzační bonus nezakládá, pokud činnost není vládními opatřeními přímo zakázána (tj. nebyla bezprostředně uzavřena provozovna či omezen provoz v ní - Ministerstvo financí jako příklad provozu, který takto omezen nebyl, uvádí dentální hygienistku).

Rovněž MF v souladu s textem zákona zdůrazňuje, že dobrovolná omezení (a to i ze strany obcí či společensky uvědomělých firem) nad rámec přijatých opatření nezakládají nárok na kompenzační bonus, protože se zákon vztahuje pouze na kompenzaci některých hospodářských následků bezprostředně souvisejících s omezením nebo zákazem podnikatelské činnosti v důsledku opatření přijatých orgány státní správy.

Proto se domnívám, že tlumočníkům a znalcům nárok na kompenzační bonus nevzniká. Ztráta zakázek a příjmů je v jejich případě totiž způsobena toliko slabou poptávkou po jejich službách v období druhé vlny koronaviru. Tlumočníky odborně specializované na zakázané vzdělávací akce, kongresy či památkové objekty (pokud takoví tlumočníci vůbec existují) lze podle mého názoru považovat nanejvýš za hraniční případ: i takovíto tlumočníci totiž mohou své služby nabídnout jiným zákazníkům. Za zásadní obtíže přitom zřejmě nelze považovat skutečnost, že nyní takoví zákazníci nejsou.

Vzhledem k výše uvedenému je skutečnost, že nárok na kompenzační bonus vzniká pouze subjektu, u něhož převažující (tj. nadpoloviční) část příjmů v rozhodném období bezprostředně pocházela z jedné nebo více činností přímo omezených některým z opatření proti koronaviru, pouze detailem. Pro tyto účely se zohledňují pouze příjmy podle § 6, 7 a 9 zákona o daních z příjmů, místo příjmů lze jako měřítko uplatnit i přidanou hodnotu pocházející z dané činnosti. Řečeno jinak: pokud převažující část příjmů osoby tlumočníka pocházela v rozhodném období z jiné činnosti (typicky překládání textů), nárok na bonus nevzniká. Uvedeným způsobem je podle zákonodárce zajištěno naplnění požadavku, aby podpora v podobě kompenzačního bonusu byla zacílena pouze na činnosti, které jsou pro dotčeného podnikatele činnostmi většinovými, tj. činnostmi, jejichž zákaz či omezení mají na daný subjekt nutně proporčně významný dopad.

Jak žádat o kompenzační bonus?

Kompenzační bonus se podle § 12 vyměřuje na základě žádosti o kompenzační bonus, která kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat také čestné prohlášení. Tímto prohlášením se dokládá splnění podmínek pro vznik nároku na kompenzační bonus, a zejména se v něm vymezují omezené činnosti (v našem případě tlumočení) a kalendářní dny, v nichž k jejich bezprostřednímu zákazu nebo omezení došlo a za které nárok na kompenzační bonus vzniká. MF přitom upozorňuje, že ačkoliv se splnění zákonných podmínek pro vznik nároku na bonus prokazuje pouze podepsáním tohoto čestného prohlášení, disponuje finanční správa nástroji, jež jí umožňují takovýto nárok zpětně ověřit.

Další praktické detaily jsou k dispozici např zde: https://www.behounek.eu/l/kompenzacni-bonus-osvc/.  

Jakub Hanák