NSS: znalečné za vysvětlení znaleckého posudku ve správním řízení
Znalci běžně zpracovávají znalecké posudky pro účely soudních a správních řízeních na základě objednávky účastníků řízení. Tyto "soukromé" posudky obsahují doložku stvrzující, že znalec si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku, čímž se stávají rovnocennými s posudky znalců ustanovenými soudem nebo úřadem. Takový znalec poté může být vyslechnut, aby obhájil a vysvětlil své závěry.
Příprava na výslech i výslech samotný vyžadují čas a představují výkon znalecké činnosti. Znalec má proto právo na znalečné. Nicméně se v praxi nezřídka setkáváme s tím, že soudy odmítají znalečné za vysvětlení soukromých znaleckých posudků přiznávat a odkazují znalce s takovým nárokem na objednatele znaleckého posudku.
Minulý týden (14. března) o jednom takovém případu rozhodl také Nejvyšší správní soud (NSS): rozsudek č. j. 4 As 274/2022-38. Ten nejprve připomenul závěry Ústavního soudu z nálezu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 806/21, že "znalci mají v soudních řízeních významné postavení a jejich oprávněné nároky si zasluhují ochranu. Při rozhodování o jejich odměnách a náhradách musí soudy vykládat podústavní právo s respektem k právu na ochranu majetku a s ním spojeným legitimním očekáváním ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Znalci ustanovenému soudem vzniká legitimní očekávání, že mu v souladu s příslušnými právními předpisy budou nahrazeny náklady, které účelně vynaložil v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku."
Poté NSS uzavřel, že pokud zpracovaný znalecký posudek doložku podle § 127a o. s. ř. obsahuje, postupuje se stejně jako v případě znaleckého posudku vyžádaného správním orgánem, tedy podle § 25 odst. 1 vyhlášky (dnes již zrušené vyhlášky - pozn. autora) č. 37/1967 Sb. (ve spojení s § 19 vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném). Tedy i výslech znalce k tomuto znaleckému posudku se provádí za podmínek, které s sebou nesou povinnost správního orgánu nahradit znalci znalečné. Výslech znalce, kterého předvolal správní orgán, je totiž v takovém případě součástí podání znaleckého posudku.
Pokud úřad k osobě ve správním řízení přistupoval jako ke znalci a vyslýchal ji k odborným otázkám souvisejícím s jí vyhotoveným znaleckým posudkem a pokud k tomuto posudku přistupoval jako k posudku podle § 56 správního řádu zadanému správním orgánem, měl shodný postoj zaujmout i v otázce znalečného, které znalec uplatnil v souvislosti s jeho výslechem provedeným ve správním řízení.
Závěry NSS odpovídají závěrům v komentářích k § 139 občanského soudního řádu, který zakládá právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné): "právo na znalečné má i "soukromý" znalec (§ 127a), který svůj písemný posudek hrazený účastníkem doplní před soudem ústně" (in: JIRSA, J, a kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. Kniha I., § 1-250l občanského soudního řádu. Praha: Wolters Kluwer, 2023), resp. "znalcům a tlumočníkům náleží odměna a náhrada nákladů účelně vynaložených v souvislosti s učiněným úkonem znalecké činnosti či tlumočení, jde o hotové výdaje, cestovné, náhradu mzdy. Při jejich výpočtu se postupuje shodně jako u svědků. O uplatněných nárocích soud rozhoduje usnesením, proti kterému je odvolání přípustné. Obdobně se stanoví i odměna za znalecké posudky zpracované mimo soudní řízení (§ 127a)" (in: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l): Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016).
Lze doplnit, že případ byl složitější, protože příslušný úřad znalce vyslechl, přestože jeho posudek neobsahoval doložku podle § 127a občanského soudního řádu. Tu lze však doplnit i dodatečně (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 3020/08), k čemuž však úřad znalce nevyzval. Tomu tak nebyla dána možnost tento formální nedostatek napravit, což mu podle NSS nemůže být přičítáno k tíži.
Jakub Hanák